Je improvizace zakázané slovo?

Tak to nějak zaimprovizuji…

Ve světě v současné době letí tréninky adaptace, adaptační inteligence. Firmy rozvíjí své lidi v reakcích na nečekané situace, podporují kreativní a inovativní schopnosti svých zaměstnanců. Snaží se, aby zaměstnanci byli méně ve stresu z neustálých změn, aby brali změny jako součást života. Oshův citát: “Jediná jistota je změna,” je často omílanou mantrou v řadě firem. Jedním z efektivních způsobů, jak rozvíjet adaptační inteligenci, jsou techniky aplikované improvizace. A ve skutečnosti by se rozvoj adaptační inteligence mohl nazývat rozvojem improvizačních dovedností. Proč ale firmy neslyší na rozvoj improvizace? 

Jediná jistota je změna. Změna je permanentní.

OSHO

Protože u nás má slovo improvizace spíše negativní konotaci. Nestihl jsem se připravit, tak jsem to nějak zaimprovizoval, aby si toho nikdo nevšiml. Nechtělo se mi to chystat, tak to nějak zaimprovizuji, však to nikdo nepozná. Obecné vnímání směřuje k tomu, že improvizace nastupuje proto, aby se „přikryly“ problémy, protože přípravě byla věnována (změrně) nedostatečná pozornost, protože se věci nedostatečně naplánovaly. Proto je pro mnohé trénování této dovednosti těžko přijatelné. Často se setkávám s odpovědí: “Já improvizuji celý život.” To je ve skutečnosti pravda. Celý život je vlastně improvizace – neustále přichází něco nového a nečekaného, na co je potřeba reagovat. Ale otázka je, zda to skutečně umíme a jak jsme v takové improvizaci šťastni?

To mám jako své nechat lidi trénovat, aby záměrně podceňovali přípravu?

Nikoli. To není improvizace. Improvizace je schopnost pohotově reagovat v situaci, kdy se věci navzdory dobré přípravě a kvalitnímu plánu začnou vyvíjet jinak, než jsme se předpokládali. Je to schopnost tvořit a reagovat v nenadálé situaci s využitím toho, co je právě k dispozici. V takové situaci je potřeba umět si poradit, nenechat se zaskočit a dokázat pohotově reagovat. Ve firmách je v současné době stále více vyžadována schopnost spontánní reakce a schopnost poradit si v nastalé situaci s tím, co je zrovna k dispozici. Tedy schopnost improvizovat neslouží jako náhražka dobré přípravy, ale podporuje schopnost efektivně reagovat, když se něco pokazí i navzdory dobré či dokonalé přípravě.

Schopnost improvizovat neslouží jako náhražka dobré přípravy, ale podporuje schopnost efektivně reagovat, když se něco pokazí i navzdory dobré či dokonalé přípravě.

Dobře se to ukazuje na příkladu jazzových hudebníků. Aby někdo mohl být vynikajícím jazzovým improvizátorem, musí skvěle ovládat svůj nástroj, musí mít odehráno spoustu předem napsaných skladeb. Teprve potom se může pustit do improvizace. Stejné je to i s improvizací v práci a v životě. Skutečně improvizovat při práci mohou jen ti, kdo ve své profesi získali široké znalosti a dovednosti a na maximum využívají a zdokonalují své schopnosti. Rozvíjet svou schopnost improvizace znamená uplatnit všechny své znalosti i dovednosti v nové a neznámé situaci pohotově, s klidem a nadhledem. Mozek díky tréninku improvizace umí lépe spojovat existující (to, co je právě k dispozici) do nového (to, co je potřeba vymyslet). Nezaskočí ho nefungující plán, dokáže spolu s ostatními pracovat v synergii, plynutí a tvořivé spolupráci. Umí si lépe poradit se stresem z neznáma.

Mozek díky tréninku improvizace umí lépe spojovat existující (to, co je právě k dispozici) do nového (to, co je potřeba vymyslet).

Vnímám, že bude ještě trvat, než se improvizace zbaví nálepky českého “švejkování”. Do té doby pojďme rozvíjet třeba adaptační inteligenci (abyste neměli pocit, že učím lidi švejkovat). Právě naopak.

Improvizace není švejkování. Improvizace učí lidi přebírat plně zodpovědnost za své tady a teď.